Slepička

Určitě znáte pohádku o Slepičce a Kohoutkovi. Kohoutek, starý nenažranec, se jednoho dne začal dávit a bylo na Slepičce, aby mu přinesla životadárnou vodu. Než mohla vodu konečně nabrat, musela podniknout menší rošádu směnného obchodu. Byl to snad osud, snad řízení nebeských těles, ale pár dní poté, co jsem dopsal recenzi (svou první) na textovku Arabela, dostala se mi do rukou zbrusu nová textovka od pana Karla Běhounka, zpracovávající výše zmíněnou pohádku. Sám autor ji označuje za MiniRPG podle K.J.Erbena, i když se jedná o verzi mírně zmodernizovanou (intelektuál by snad řekl „postmoderní“:). A proč by to mělo býti řízení nebeských těles? Kromě toho, že tato textovka vznikla na druhém okraji let devadesátých, jedná se o stejný typ hry (což je pro nás samozřejmě důležitější).

Ano, jedná se o samogenerovatelnou bludištoidní textovku založenou na směnném obchodu. A co nám těch bezmála devět let příneslo v tomto žánru nového? Popravdě nic, protože roky textovky netvoří, tvoří je mírně pošahaní lidé :) Ale seriózně. Mapa hry je sice nadále statická, zato pořádně členitá. Aby se z toho hráč nezbláznil, autor hráče vybavil kompletní mapou hned na začátku. (Jsem sice odpůrce automapingu a znát mapu celé textovky hned na začátku bych do teď považoval za svatokrádež, ale tady to fakt sedne). V mapě jsou vyznačena políčka, kde může slepička někoho potkat, či zahynout. Tím se dostáváme k dalšímu bodu. Obchod musí probíhat mezi nejméně dvěma subjekty a proto jsou tady všelijací lidičkové a lidičky. Ten vám za tohle dá tamto, za ono tuhleto, s tím vás pošle někam atd. A aby to nebylo tak jednoduché, spousta lidí vám dá nepotřebné krámy, které vám v postupu nijak nepomůžou (ale můžete je kdykoliv vyměnit za původní věc). Lidí s potřebnými předměty je jen pár a tak se obchodování mění v pravé dobrodružství. Ano ano, už vás slyším… samotné lítání po okolí zkušení všech možných kombinací by otrávilo i slona a bez logiky by to nebylo ono. Předměty a jejich praví adresáti mají k sobě určitý vztah, a kdyby Vám tento vztah unikal (ano, některé vztahy jsou spíše neurčité) jsou tu ješte tři moudří muži (Gandalf, Dědeček Hříbeček a Děd Vševěd). Ti veršem poradí, ale jak se říká: „chytrému napověz, hloupého…“, takže to přece jen chce myslet. A tím získává tato samogenerovatelné textovka dvě délky před svou předchůdkyní, ARABELOU, kde bylo hráči jasně řečeno kdo co chce a mozková činnost byla redukována na úkony „strefit tuhle klávesu, pak tuhle a nakonec to odentrovat“. A ještě o jednom zpestření jsem se zmínil. Ano, slepička (čili hráč) může zemřít. Ve hře jsou lokace, označené jako krajně nebezpečné, kterými čas od času musí hráč projít. Vtip je vtom, že může, ale spíše nemusí zemřít. Pravděpodobnost úmrtí se zvyšuje počtem návštěv a tak se Vám může stát, že medvědovi, který se dosavaď flegmaticky opíral o strom, najednou rupne v bedně a zašlápne slepičku jak malinu. Hra je ješte omezena 60 minutami, po jejichž uplynutí nebohý kohoutek zemře, ale sám časový limit je, myslím, dostatečně velkorysý. Zatím samá plus a chvála, žeby dokonalá textovka??? Kdeže. I když se autor snažil seč mohl, přece jen se jedná o normální samogenerovatelnou obchodní textovku. To že nijak nevybočuje z žánru je víceméně způsobeno jistou uniformovaností projevu. Program Vám hlásí pouze (pokud se zrovna nejedná o rady mudrců či popis smrti) „tady stojí ten a má to“, „vyměnil jsi tohle za ono“ což ubírá na dějotvornosti textu. A tak místo toho, abyte zcela logicky namočili šátek ve studánce (a pak pokropili kohoutka), dáte studánce šátek a ona vám za to dá vodu. Dodnes nevím, na co potřebují studánky šátky. Jen na okraj se zmíním o ovládání. Je poměrně příjemné, příkazů není moc a jsou všechny vypsané ve hře. U většiny z nich stačí psát první písmeno, čímž je pohodlí hráčovo maximalizováno. A shrnutí? Nikdy bych nevěřil, že se lze u SmG textovky dobře bavit. Textovka ve mne (i přes zmíněné prohřešky) zanechala kladný dojem a rád bych ji Vám i Vašim přátelům doporučil. (Můžete opět soutěžit, kdo je rychlejší Slepička. Hra totiž zaznamenává nejlepší časy :).

autor recenze: Dan Reznicek

  Slepička (14,1 KiB, 1 505 hits)