Děs na Heyru

„Děs na Heyru“ je jednou z těch textovek, které se odehrávají v kulisách „vzdělávacího ústavu“, jmenovitě se jedná o SPŠ chemickou akademika Heyrovského v Ostravě. Úkol hry je od počátku jasný, je jím nalezení uneseného studenta s přezdívkou Ragimiri. S dalšími podrobnostmi vás seznámí textové intro. Tolik na úvod krátké seznámení s recenzovanou hrou a nyní vzhůru do hodnocení.

„Heyr“ je v autorově podání vskutku místem, kam i ostřílení hrdinové vstupují nejistým, až bojácným krokem a minimálně s plamenometem v rukách. Smrt zde v zastoupení autora políčila řadu pastí, do kterých určitě padnete, když se budete svědomitě držet Rukověti pravého textovkáře a budete všechno pečlivě zkoumat a s každou postavou prohodíte pár milých, lidsky vřelých slov a v neposlední řadě též, když poslechnete několik autorových „zlomyslně“ míněných rad. Hru si můžete kdykoliv uložit a umírání zde není kus života těžkého, jak pravil český klasik, nýbrž poměrně vtipnou záležitostí, takže neváhejte a zkoumejte a konverzujte ostošest. Kromě smrti, která vyhlásila Heyr za jednu ze svých výsadních držav, zde vládne též školnice, jejíž slabost pro botaniku vtiskla tomuto ústavu svou nezaměnitelnou pečeť. Kromě této dámy, která je ve hře plně zaměstnána pronásledováním jakéhosi nevinného rostlinného škůdce, se též seznámíte s několika kantory a několika studenty. Někteří z nich vykazují velmi svérázné vlastnosti či přímo genetické poruchy, zřejmě v důsledku mutagenních účinků Heyru. Bohužel, některé narážky si plně užijí jen zasvěcenci, tj. zejména reální studenti zmíněného ústavu, ale přesto se i všichni ostatní (včetně mě) budete dobře bavit, protože pokud to ještě není z mé recenze jasné, tak tahle hra je od začátku do konce prošpikována tu jemným, tu drsným chytrým humorem (např. v kontextu s nedávnou aférou Kořistka pěkně zní hláška: „detektor lži v tvé kapse dostává elektronický infarkt“). Po stránce „literární“ je vůbec tato hra zjevně na špičce české a slovenské textovkové scény, texty jsou psány čtivě a svěže, bez gramatických chyb a jsou pečlivě vyváženy – textu v daném kontextu není ani „otravně mnoho“ ani „nezáživně málo“, prostě „tak akorát“.
Problémy, které ve hře řešíte, nejsou příliš složité resp. jsou jednoduché, a tak člověk nemusí být členem Mensy, aby se s nimi s úspěchem vypořádal bez toho, aby vyzkoušel použít všechno na vše a všude. Bohužel, jedna věc je na řešení přijít a druhá věc je toto řešení realizovat. A zde se dostávám k jediné vážné výhradě, kterou vůči této hře mám. Hra byla vytvořena za pomocí Texinu (obdobně jako třeba hry Izarie či Anarchistův zlý den od velmi plodného autora textovek s přezdívkou Sef), který nabízí jen zcela základní příkazy pro manipulaci s předměty („vezmi“, „polož“, „použij“). Co tedy zadat, když chceme např. nějaké postavě dát nějaký předmět? Autor tento problém vyřešil tím, že předmět je třeba POLOŽIT v místnosti, kde se zamýšlený příjemce nachází! Dobře, konečně nic proti, ale očekával bych, že na to autor hráče upozorní, protože intuitivně bude IMHO hráč spíše zadávat „použij předmět na postavu“ a zcela zbytečně zakysne (můj případ). Samozřejmě ani řešení pomocí příkazu „použij“ není ideální, neboť jak např. odlišit situace, kdy chceme milé stařence podat nůž a kdy chceme starou čarodejnici podříznout? Ale to se již poněkud dostávám mimo rámec recenze, takže budu raději končit a pouze dodám, že hra je, co se délky týká, na průměrné úrovni, což vzhledem k tomu, kde je průměr českých a slovenských textovek usazen, znamená, že je docela krátká; u kvalitního titulu tato skutečnost mrzí dvojnásobně.
Celkové hodnocení: 75 %

Příchozí vyhledávací fráze

Mohlo by se vám líbit...