A je tu druhé pokračování zcela nepravidelného seriálu o českých textových hrách, určených pro osmibitového „šikulu“ ZX Spectrum, a jejich autorech. Tentokrát se blíže podíváme na tvorbu Cybexlab software, což je od minule prezentovaného Fuxoft(u) co by kamenem dohodil…

V prvním díle této zamýšlené mini-série jsme se nejprve detailně (a poněkud suchopárně) seznámili s tím, jak si v současné době můžeme zahrát textové hry určené pro ZX Spectrum, aniž bychom tuto legendární mašinku měli v držení. Poté jsme si představili textovkářskou část tvorby „živoucí legendy“ Františka Fuky.

V dnešní části se budeme věnovat tvorbě dalšího významného autora, který nesmazatelným způsobem poznamenal nejen historii českých textových her, ale celou českou herní scénu jako takovou.

CYBEXLAB

Pod trochu krkolomně znějícím označením »CYBEXLAB«, které je odvozeno ze spojení Cybernetic Experimental Laboratory (tehdejší ryze amatérská doba si žádala takové profesionálně až megalomansky působící „firemní“ jména), se ve skutečnosti skrývá jediný člověk, a to Martin Fídler. Mno, on se popravdě ani moc neskrývá, ale potřeboval jsem si na začátek pomoci nějakým osvědčeným klišé. Nadšeným příznivcům her typu adventure je toto jméno asi známé, pokud ne, tak jim i ostatním napovím: „Gooka“. Kromě celkem tří textových her, kterým se budeme v dalších odstavcích podrobně věnovat, se sluší zmínit, že těžiště herní tvorby tohoto nebývale plodného autora, leželo v té době na poli jednoduchých arkádových gamesek, zejména stříleček (např. StarFox), které si ale v ničem nezadaly se svými zahraničními komerčními soukmenovci.

Upír, Exoter

První dvě textové hry vydané pod firemní značkou Cybexlab se zrodily pravděpodobně v roce 1987. Přesněji řečeno, u hry Exoter si tím můžeme být téměř jisti, neboť ta je autorem „datována“, zatímco u hry Upír tak můžeme jen usuzovat (jisté je, že Upír byl vytvořen až po Exoterovi). To, že jsem pojednání o obou hrách spojil dohromady, není samozřejmě motivováno jen domněle společným rokem vzniku, ale celou řadou charakteristik, které tyto hry mají společné.

Obě hry jsou především vizuálně zcela stejné včetně barevné „kompozice“. Jejich ovládání si jistě zaslouží pozornost, neboť není realizováno prostřednictvím příkazové řádky, jak tomu u textovek obyčejně bývá a jak je i „hardcore“ textovkáři vyžadováno, nýbrž je (alespoň částečně) využito postupu, který se běžně používá v adventurách (resp. se dříve používal). Hra rozumí základním textovkářským příkazům, jejichž kompletní výčet by jistě každý textovkář dokázal bezchybně odrecitovat i na konci bouřlivého alkoholického dýchánku, které jsou reprezentovány grafickými ikonami (např. příkaz „PROZKOUMEJ“ zastupuje ikona s „okem“ apod.). Zatímco toto „adventurní“ menu je naprogramováno ve „strojáku“ a pohyb po něm je tedy rychlý, tak následně se zobrazující již výhradně textové menu je děláno v Basicu a rychlostí zrovna neuchvátí. Přesněji řečeno je jeho vykreslování značně pomalé, což požitek z hraní hodně znepříjemňuje. Naštěstí si narozdíl od originálu můžeme v emulátoru patřičně zvýšit rychlost…

Reálie a zápletky obou her se příliš neliší. V Upírovi se vypravíte do hradu, který obývají zloduši v čele s arcilotrem, který dal název celé hře. Vaším cílem je samozřejmě likvidace (skoro) všech těchto temných existencí. Bohužel, autor svou invencí dosti skrblil, a tak se de facto veškerá akce redukuje na postupné nalézání zbraní rozmístěných po hradním komplexu a na jejich následnou „aplikaci“ na jediného správného nepřítele. Většinou není nad čím váhat, ohnivého mužíka se samozřejmě zbavíme vědrem vody a ani způsob likvidace ústředního záporňáka čtenáře Brama Stokera ničím nepřekvapí. Proč je ale možno zabít blíže nespecifikovanou příšerku jedině tak, že ji umlátíme palcátkem, to mi zůstalo utajeno. Hra Exoter se odehrává rovněž na hradě, ze kterého musíte, světe div se, uprchnout. Zabránit se vám v tom pokusí nepočetné osazenstvo hradu včele s chrápajícím drakem. Přesněji řečeno se vám pokusí zabránit v tom, abyste shromáždili čtyři magické drahokamy, bez kterých se vám neotevře brána ven. Musí to být zcela záměrná narážka na sbírání drahého kamení ve hře Indiana Jones II (viz první díl seriálu), jinak si takovou „kolektorskou“ posedlost nedokáži vysvětlit…

Belegost

Vyslovíte-li před nějakým vášnivým příznivcem světa utkaného mistrovskými prsty profesora Tolkiena jméno Belegost, bude hned vědět, na čem je. Méně vášniví příznivci budou muset sáhnout po svazku nazvaném Silmarillion a zalistovat si v jeho rejstříku. Méně vášniví příznivci s osudem podobným jako já, po ničem sáhnout nemohou, protože polovina jejich knihovny je rozpůjčována a nikdo se nemá k tomu, aby chybějící knihy vrátil. Všichni ostatní se budou muset spokojit s textovým intrem hry, kde se v krátkosti dozví o prastaré trpasličí pevnosti Belegost, dobyté krvelačnými skřety, a léčivém drahokamu Alqualamíru, který se skrývá v jeho útrobách. Sotva někoho překvapí, že právě záchrana tohoto vzácného nerostu, je cílem hráčova snažení.

Hra běží na vylepšeném engine použitém v předešlých titulech. To znamená, že i zde se setkáme s grafickými ikonami odpovídajícími základním textovkářským příkazům. U dvouslovných příkazů pak vybereme zbývající slovo (tj. označení objektu) z textového menu. Vizuální dojem ze hry, která je kompletně v „black & white“ provedení, je ale mnohem lepší, než tomu bylo u jejích předchůdců. K této skutečnosti zejména přispívá fakt, že původní znaková sada obsažená v paměti ROM Speccy byla nahrazena sadou vlastní (navíc se zvýšil počet znaků na řádek). Hráči nepochybně ocení i to, že hra běží výrazně rychleji, a to v důsledku jejího (jak alespoň předpokládám) kompletního provedení ve „strojáku“. I když vzhledem k již vyslovenému poznatku o možnosti urychlení běhu programu v emulátoru, se tato poznámka jeví jako zbytečná…

Hra vykazuje i další zajímavá zpestření, která zaujmou nejen hráče, ale jako možná inspirace zapůsobí i na tvůrce textových her (což je dnes ovšem téměř vyhynulý druh, který byl již dávno zapsán do „červené knihy“). Autor se například oprostil od téměř definičního klišé textových her a klasický „kompas“ (tj. sever, jih, západ, východ) nahradil unikátními popisy směrů, kterými se hráč z aktuální lokace může vydat. Zřídkavým jevem (myšleno samozřejmě u textovek) je i zakomponování „reálného času“; a tak třeba zapálený mech po určité době dohoří a skřetímu strážci bude chvíli trvat, než k vám chodbou dorazí. Z toho důvodu je třeba si vždy hru uložit (resp. si udělat „snapshot“, viz první díl seriálu), než si odkočíme udělat čaj, vyvenčit psa, narkrmit hada, pomilovat se s přítelkyní… Stejně jako tomu bylo u obou předchozích autorových počinů, je přímo do vlastního systému hry integrována „kontextová“ nápověda. Tentokrát však na sebe vzala neotřelou podobu básně, či spíše veršované říkánky (budiž alespoň ocitováno v Čechách velmi přiléhavě znějící: „Chlast – slast“).

Samotná hra není příliš složitá a s přiměřenou měrou logiky, kombinačního myšlení a představivosti (popřípadě „rozšifrováním“ příslušného veršíku ze zmíněné nápovědy) se s úspěchem poměříte s každou překážkou, kterou vám do cesty uchystal autor. Přesto se vám může podařit nepříjemně zatuhnout či spíše vám zbytečně vznikne nutnost vrátit se k poslední „dohratelné“ úložce, a to z toho důvodu, že hra nijak nezabrání provést určitou akci buď dříve, než je to ve hře vyžadováno (např. již anoncované spálení suchého mechu), nebo zcela záludně umožňuje provést s předmětem i jinou akci než tu jedinou správnou, přičemž důsledky jsou nevratné (např. snězení červivého jablka). To je v mých očích jediná zásadní výtka, kterou proti jinak bezvadnému opusu mám.

Hra se o rok později dočkala téměř věrné autorské konverze na PC, kterou si můžete rovněž stáhnout z tohoto serveru. Černobílé provedení hry zůstalo zachováno, pouze se prohodila barva pozadí a popředí. Ovládání pomocí myšky je pochopitelně příjemnější než „tlačítkové“, takže její volbu před starší sestřičkou ze Speccy, lze jen doporučit.

A na závěr ještě jedna zajímavost. Pokud je mi známo, tak je Belegost jedinou českou textovkou, která byla kompletně (jak také jinak) přeložena do angličtiny. Její přijetí v zahraničí bylo přitom stejně vřelé, jako tomu bylo na domácí půdě.

P.S. Všechny zmíněné textovky by v době uveřejnění článku už měly být na tomto serveru připraveny ke stažení…

Příchozí vyhledávací fráze