Arabela

Textovka Arabela patří bezpochyby k těm známějším českým textovkám na PC, z jednoduchého důvodu… byla jedna z prvních (a také co vím, byla šířena na doprovodné disketě nějaké učebnice programování).

Jako Petr Majer musíte zachránit princeznu Arabelu ze spárů zlého Rumburaka a na vaší cestě potkáte spousty postaviček a zrůdiček, jenž jste mohli vidět na televizních obrazovkách… jedná se vlastně pouze o převedení motivů z legendárního seriálu do jednoduché textové adventury.

Možná to zní zajímavě, ale vězte, že základem hry není nic jiného, než si hrát na doručovatele… ten chce to, a ten zas tamto, a za tohle ti dá toto. A tak jenom lítáte a hledáte vhodné adresáty… situaci vám ztěžuje to, že naráz unesete pouze dvě věci. Byť tento princip je jeden ze základů textových (i grafických) adventur a směnného obchodu, autoři nám ukázali, jak může být čistá esence tohoto principu nudná. Toho si byli nejspíše dobře vědomi a proto hru obdařili jednou trumfovou vlastností: Samogenerovatelností! (Krásné slovo, neníliž pravda.) Ale nebojte, zas tak horké to není. Samotná mapa hry (velmi primitivní) zůstává nezměněna, mění se pouze rozmístění osob a předmětů, takže při každém spuštění nevíte, kde kdo (a co) je a musíte vše znova prozkoumat. Další ztěžujícím prvkem (kromě omezení inventáře) je náhodné přemístění osob během samotné hry, což je Vám naštěstí oznámeno, a pak také zákeřný vlk, který si klidně přijde a sebere vám nějakou věc z ruky a musíte ji znova hledat.
Programová stránka hry je v celkem v pořádku, hra se nehroutí, nevyvádí nečekané vylomeniny s vaším systémem (alespoň u mně se chovala vždycky slušně… to víte, já si textovky hýčkám). Je to dáno nejen dobře odvedenou prací páně programátora, ale též maximálním zjednodušení ovládání. Příkazová řádka ovšem přináší menší problémy co se komunikace s počítačem týče. Hra zná jen pár příkazů, ale je natolik slušná, že vám aktuálně použitelné příkazy prozradí. (Kdyby tuhle funkci neměla, asi bych skončil v blázinci nebo Arabelu vymazal. Příkazy jsou dlouhé, obsahují přídavná jména a program odmítá jakékoliv odchylky od dané formy).

A v čem vlastně spočívá (nebo by měla) zábava? V soutěžení! Hra dokončivším hráčům zaznamená, za jak dlouho ji dohráli, no, a pak se můžete s kamáry předhánět, kdo je lepší Petr Majer a tudíž větší frajer (ech, sorry, laciný rým, ale nemoh sem si ho odpusti :o)

Tedy pokud nějaké takové kamarády seženete, protože hrát tuhle hru sám je dost velká nuda. Napodruhé určitě.

autor recenze: Daniel Řezníček